Ivan Ullsperger oslavil před Vánoci 85 let

03.01.2017 09:47:02 | Autor: redakce, Jan Sedlák | Rubrika: Sport | Obce: Jablonec nad Nisou

K této příležitosti jsme přetiskli první část vyprávění o jeho životním a sportovním příběhu a slíbili i jeho druhou část, kterou nyní přinášíme.

Ivan trénuje dále a dále. Upnul se na LOH 1956

První srážka se životem přichází na Ivana několik měsíců před uzavřením limitů pro LOH. V roce 1955 musí na dvě operace s kýlou. „Máš po sezóně," řekl Emil (Zátopek). „Ale já jsem mu řekl, že si udělám limit na olympiádu do konce sezóny." Po operaci se vyptával, co všechno může dělat, úplně změnil přípravu. „Emil viděl, jak běhám čtyři týdny po operaci. Ale uběhl jsem Běh Rudého Práva. Přemluvili mě, abych závodil v hlavním závodě a já ho odběhl v pohodě."

Na řadě je mezinárodní atletický závod s Maďarskem. Ivan neběží kvůli rekonvalescenci. Soustředí se na tradiční běh Běchovice. „Ivane, my bychom souhlasili s Běchovicemi, ale slib nám, že neuděláš rekord trati. Aby nebylo jasné, že máš formu," velí shora. Ale Ivan to neslíbil. „Druhý den staršina říká, že mám zákaz běžet. Proč? Najednou jsem zahrál na jinou notu: Soudruhu plukovníku, má státní výbor možnost armádnímu týmu rozkazovat?" A plukovník s politickým zástupcem rozhodli ať běžím. Rekord jsem překonal. Jen vedle mne jela pořád sanitka," směje se atlet.

Blíží se konec sezóny. Utkání s Anglií, Ivana nenominují, byť chce udělat limit na olympiádu. „Kdo v tom měl prsty, nevím. Chlapi cestou z Anglie napadli Emila, že za tím je on, ale to podle mne nebyla pravda." Co teď, limit potřebuje. Ale blíží se i druhá operace kýly.

Postupuje do běhu L´Humanité v Paříži. „Pole běželo, utíkal nám Polák. Rozjel jsem to. Až moc rychle jsem ho dohnal, měl jsem toho za chvíli plné zuby. Dohnal nás i Emil. Ten nakonec vyhrál, Polák druhý, já třetí."

Armádní přebor přespolního běhu v Českých Budějovicích. „Zdálo se mi, že běžíme pomalu, běžel jsem vepředu s Emilem. Viděl, že se vyloženě flákám, a on běžel. Sjel mě a já začal běhat, už jsem byl čtyřicet metrů před Emilem. Zvolnil jsem a Emil mne začal dotahovat. Znovu jsem zabral." Na cílové rovince je první. Ale bylo to velice rozpačité, lidé rozčarovaní, ani netleskali. „Při vyhlášení vítězů měla malá holčička dát kytičku vítězovi, ale běžela k Emilovi. On jí říká, že má dát mě a ona se rozbrečela. Byl jsem až zklamaný, že to tak dopadlo. Dokonce i moje sestra mi vynadala, že jsem Emila porazil," vzpomíná Ivan Ullsperger.

Při přeborech v Brně Zátopek říká Ivanovi: „Poběžíme pět kilometrů, poběžím naplno tři kilometry, pak do toho dáš vše ty. Vyhrál jsem asi o patnáct vteřin." Olympijský limit zvládne Ivan Ullsperger na závodech v Kladně.

Je jaro, olympiáda v Melbourne 1956 se kvapem blíží. S manželkou Ivan Ullsperger rád jezdí i na kole, nejen pro formu, ale i kvůli faktu, že je to zadarmo. „Tak jsme také takhle jeli z Turnova do Jablonce. Makal jsem, makal, bylo mi trošku nevolno, doma jsem měl vyšší teplotu." To trvalo pár dní. A tak nakráčí na ošetřovnu. Lékař mu doporučí dva dny klidu a Ivan odchází. „Mezi dveřmi mě chytil lapiduch a že nemám injekci proti tyfu. Ještě jsem si šel zaběhat. Najednou jsem se začal klepat, bylo mi strašně zle, a tím to začalo. Doktor, že to nic, ať si odpočinu." Snažil se běhat, hlava ale bolela pekelně. Jel do nemocnice. „Očkovali vás proti tyfu, vy jste byl ale nemocný, to se nesmí. Buďte rád, že žijete, na 98 procent smrt a vy žijete," vysvětlil mu primář.

Trénuje, ale už to nejde. „Byl jsem v olympijském družstvu, ale nešlo to. Tak jsem se rozloučil." Výkonnost se vytrácí. Přesto se Ivan dostal zpět na určitou úroveň. Velká cena Bratislavy družstev. „Já šel jako náhradník. Prosil jsem, ať mě tam nedávají. Tam mi Emil řekl, že patřím do starého železa. Od té doby ho družstvo nemělo rádo. Rozkřiklo se to před mistrovstvím republiky.

Reprezentanti začali Ivanovi fandit, Emila neměli rádi. „Tehdy poprvé jsem si řekl, že musím běžet proti Emilovi. Věděl jsem, že nejsem a asi už nikdy nebudu stoprocentní. Ale věděl jsem, jak Emil běhá."

Věděl, že Zátopek mívá krizi kolem 7 až 8 kilometru. „Vyběhli jsme, lidé začali fandit Ivane, Ivane, bylo mi to až trapné. Krize na Emila opravdu přišla, předběhl jsem ho, stadion řval. Pak se Emil vzchopil. Zmírnil jsem schválně, aby mne dotáhl. Kus před koncem jsem se tvářil já, že toho mám plné zuby a čekal jsem, až Emil nastoupí. Posledních dvě stě metrů už jsem mu utekl." I tak zůstali kamarádi.

Ale už to tak neběhá, výsledky jsou stále horší a horší. „Nemohl a stále nemohu jsem spát, třeba jen dvě hodiny, hlava urputně bolí. Když jsem nemohl spát, pořád jsem pracoval na zahradě. Tak, že ji lidé obdivovali."

Po nemoci a pobytu v nemocnici si pomalu zvyká na námahu a za chvíli zjistil, že to není tak hrozné. Nastupuje do učiliště LIAZ jako instruktor jemné mechaniky, tím byl vyučen. Rozhodl se, že budu vychovávat sportovní mládež podle sebe. „Bojoval jsem vždy proti celku. I na učilišti jsem měl jinou představu tréninku."

Posílají ho zklidnit situaci do Dětského domova v Jablonci, kde v té době zasahují i policisté. „Děti neměli ani ponožky do bot. Tak říkám vychovatelkám, ať sepíšou seznam. Šel jsem s tím na výbor a spustil jsem tam." Před Vánocemi už je v ústředním skladu, ale že prý je inventura, že nic nevydají. „Dostal jsem to jako stranický úkol, i kdybych měl volat na ÚV," vymýšlí si Ivan a uspěje. „Dostali jsme všechno. Jak to ale odvézt? Bylo toho na náklaďák. Volal jsem, že potřebujeme náklaďák do Rychnova k vlaku. Děti i vychovatelky byly šťastné."

Mnoho svěřenců Ivana Ullspergera se stalo reprezentanty

Ale i Ivan se pomalu dostává do formy a začíná soutěžit ve veteránských kategoriích. „Kamarád přišel s tím, že se chystá série závodů k 30. výročí konce války s vrcholem v Japonsku. Tak jsem se přihlásil do celého seriálu a všechno jsem vyhrával." Postupuje do Japonska. Závody jsou brány jako neoficiální MS v atletice.

Ivana ale přepadly problémy se žaludkem. „Dlouhou dobu se to nelepšilo, říkal jsem si, že nestihnu snad ani to Japonsko." Atleti si musí cestu zajistit sami, včetně jídla na cestu. „V obchodě jsem si koupil jen dva balíčky karlovarských sucharů."

Na lodi do Japonska bylo všem bylo špatně, jen Ivanovi se konečně udělalo dobře. „Nikdo moc nejedl, tak jsem si bral jídlo od nich, i do zásoby Běhal jsem na lodi. Koukali na mě jako na blázna, pak začali běhat taky." Už v dějišti mistrovství běhal v parku, po ulici, lidé mu tleskali.

K výkonu jej vyhecoval přílet západoněmecké výpravy. „Přiletělo obrovské letadlo. Japonci je vítali jako bratry ve zbrani. Ve mně hrklo. Vadilo mi, že je tak vítají. Řekl jsem si, žádný Němec, žádný Japonec nesmí být přede mnou." A tak nějak samosebou závod na 25 kilometrů v Japonsku vyhrál. Jeho jméno je zvěčněno k publikaci vyšlé k MS. Na prvním místě ve své kategorii.

„Dokázal jsem běhat poctivě, i za veterány jsem běhával stejné nálože jako v armádě. Na olympiádu bych měl na špičku. Bez bobulí, nepil jsem ani kafe."

1. díl: Ivan Ullsperger oslavil 85. narozeniny. Porážel i Zátopka

Sdílet s přáteli na facebooku

Diskutujte s námi

Náhled fotogalerie

OTEVŘÍT FOTOGALERII (celkem 3 fotek)

Firmy v regionu Jablonec nad Nisou

Naše Jablonecko s.r.o. ( Internetové služby , Firmy ) , ODS Jablonec ( Volby ) , Petr Rubín - REKUPER ( ) , TOP09 Jablonec ( Volby ) , VisionWorks ( Internetové služby , Firmy ) | Další firmy

 

Další aktualita v pořadí ARCHIV AKTUALIT

Krátké zprávy z regionu Jablonecka

Filmová přehlídka a koncert v Turnově připomínají výročí konce války

Globální vojenský konflikt, který má na svědomí více než 62 milionů životů. Největší a nejvíce zničující válečné střetnutí v dějinách lidstva. To byla 2. světová válka. Letos si připomínáme 80 let od jejího konce. V úterý 27. května je na programu Kulturního centra Turnov další zajímavá vzpomínková akce. Nese název Konec dočasnosti, 35 let od odchodu sovětské armády z Turnova. Týká se sice jiné kapitoly našich dějin, ale je stejně důležité na ni nezapomenout. Více podrobností

Kraj opět podpořil hospodaření v lesích a myslivost

Liberecký kraj dlouhodobě podporuje hospodaření v lesích a od roku 2023 také myslivost. Letos rozdělí dohromady 3.107.197 korun. Celkem 18 dotací míří k zájemcům v rámci dotačního programu Podpora hospodaření v lesích (2.795.972 korun) a 11 dotací z programu Podpora myslivosti (311 225 korun). Rozhodli o tom na svém květnovém jednání krajští radní. „Lesnický fond Libereckého kraje patří k nejstarším peněžním fondům Libereckého kraje vůbec. Dlouhodobě vyhlašujeme program Podpora hospodaření v lesích, díky němuž chceme zejména podpořit opatření ke zlepšování stavu lesních porostů, ochránit lesy proti škůdcům pokládáním a asanací lapáků a ochranou porostů nátěrem repelenty. Chceme také podpořit rekonstrukce lesních cest a zabezpečit mladé lesní porosty, podporujeme také výstavbu nového oplocení," uvedl Jiří Klápště, náměstek pro životní prostředí a zemědělství.

Vyberte datum:			Leden Únor Březen Duben Květen Červen Červenec Srpen Září Říjen Listopad Prosinec 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2025 2026
Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne