Z notesu Libora Hanuše III.

11.02.2013 11:13:23 | Autor: Dr.Libor Hanuš | Rubrika: Sport | Obce: Jablonecko

Další z postřehů Libora Hanuše, doktora jablonecké výpravy z tureckého herního soustředění vznikal v neděli, den po zápase s rumunskou Steauou Bukurešť.

Je neděle 10. února 2013.

Pobyt se nám pomalu láme do druhé poloviny.

Počasí je nestálé, občas zaprší, velmi občas vykoukne sluníčko. Včera dopoledne svítilo poněkud více a déle. Měl jsem v úmyslu zkusit se odpoledne ponořit do moře. Sluníčko však po obědě zalezlo, takže jsem tuto činnost odložil na nějaký jiný den, kdy bude slunečno. Podle předpovědi by se mělo jednat o úterý nebo středu.

Včera jsme hráli se Steauvou Bukurešť. Jistě jste utkání viděli na vlastní oči (na internetu nebo na Digisportu), takže těžko něco pro vás nového přinést. Rumuni nastoupili do utkání sebevědomě. Chvíli byli nervózní z toho, že narazili na vyrovnaného soupeře. Podle mne s tím nepočítali. Řekl bych, že jsme byli nejenom Rumunům vyrovnaní, ale i mírně lepší. Určitě jsme měli více šancí nežli oni.

Nechci a nemohu se pouštět do hodnocení jednotlivců. To je věc trenéra. Musím však jmenovat Ondru Vaňka, který podal oduševnělý výkon. Ondra mně říkal, že tyto řádky bude číst jeho babička na Moravě, a že ji mám jeho jménem pozdravovat. Takže, babičko z Moravy, váš vnuk Ondra Vás zdraví z Turecka. Je v pořádku, veselé mysli a moc na Vás vzpomíná.

Jsme tady v pětihvězdičkovém hotelu, ale máme problémy s připojením na internet přes WIFI. Včera ráno jsem byl s notebookem na recepci a dožadoval jsem se přístupového hesla. Dodali mi IT manažera. Ten šel se mnou na pokoj, abychom to dali do pořádku. Věc se povedla.

Dnes ráno jsem si chtěl (jako každý den) udělat kafíčko. Mám s sebou ponoráček, balíček kávy, lžičku atd. Zjistil jsem ale, že mi chybí ten hrníček, do kterého si kávu dělám. Nejprve jsem v duchu obviňoval pokojské. Pak jsem si ale uvědomil, že jsem včera byl u té recepce, předtím než mi zavolali ajťáka, s hledaným hrníčkem. A jak jsem pospíchal na pokoj, tak jsem ho nechal u recepce.

Znovu se ukázalo, že moje manželka Irina má vždycky pravdu. Chtěl jsem si původně s sebou vzít lepší. Ona však říkala, ať si zabalím ten nejhorší co v kredenci máme: "co kdybys ho ztratil!". Chtěl jsem sice odvětit: "co bych ho ztrácel, nejsem přece blbej", ale nakonec jsem si vzal ten nejhorší. Teď jsem rád, že ji poslouchám a nerostu jako dříví v lese. Kafe jsem si udělal do pokojové skleničky, která nepraskla. Na uchopení skleničky jsem použil rukavice značky NIKE, které jsou ze strany dlaně pogumované a sklenka v rukavici perfektně drží a horká tekutina přes sklo nepálí.

Když jsem se o rukavicích, které jsem nafasoval s ostatní výbavou, bavil, tak mi sice bylo sděleno, že moc nehřejí. Domníval jsem se, že to pogumování je tam proto, aby se daly dobře házet auty. I tohle však údajně moc nefunguje. No a já to objevil. Jsou to rukavice vyrobené na pití horkých nápojů ze skleničky.

Co se týče zdravotního stavu hráčů, tak jsme na tom solidně. Trochu nám dělá starost natažení stehenního svalu Víta Beneše. Budeme však dělat maximum, aby byl nejdéle do derby v pořádku. S virózou též netrénuje Vojtěch Kubista. Jinak je ale mančaft v pořádku.

Na jednom ze čtyř hřišť trénuje Slovácko. Dnes jsme se pozdravili s Michalem Kordulou. Toho jsem tady letos viděl poprvé. Jiřího Valentu jsme poprvé kontaktovali, když šel kopat roh proti soupeři v bílých dresech. Asi před dvěma dny toto utkání hráli na zadním hřišti. Na náš dotaz, s kým hrají, nám odvětil: "nevím, jsem ale už unavenej". Šťastný to muž. Jiří se dožije určitě vysokého věku. Do současné složité doby je to důležité. Hlavně se nestresovat. Zachovat klid. Takové prkotiny, jako že s kým hraji... A já se nervuji, že mám křivý plot, nebo že mi blbne čistička. Jirka by asi ani nevěděl, že nějakou čističku má, respektive že ten křivý plot (pokud by si všiml, že nejde rovně) je jeho. A ono by to taky nějak dopadlo.

No, zítra je jen trénink a v úterý máme hrát s Dynamem Moskva. Ještě ale nevíme kdy a kde. No vidíte, už se zase chovám jinak než Jiří Valenta. Ten neví ani to, že je dnes neděle, že bude v úterý zápas, a kdy a kde bude by se dověděl až podle toho, kde a kdy by ho vysypali z autobusu.

Zkouším poslat dvě fotky z mého mobilu. Nástup mužstev včera a ten ponoráček.

Sdílet s přáteli na facebooku

Diskutujte s námi

Krátké zprávy z regionu Jablonecka

Kraj podpoří vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

Liberecký kraj pokračuje v dlouhodobé podpoře vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Rada kraje schválila vyhlášení dotačního programu Systémová podpora vzdělávání žáků v oboru základní škola speciální, jehož cílem je zlepšit podmínky pro vzdělávání dětí se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, včetně kombinovaných vad a poruch autistického spektra. Program je určen základním školám speciálním zřizovaným obcemi i soukromými zřizovateli na území Libereckého kraje. Zaměřuje se na podporu takových opatření, která reagují na specifické vzdělávací potřeby žáků a umožňují jim rozvíjet dovednosti v prostředí přizpůsobeném jejich zdravotnímu stavu, kulturnímu zázemí i životním podmínkám. Součástí podpory jsou také úpravy vzdělávání a školských služeb, které usnadňují každodenní práci pedagogů a přispívají ke kvalitnější výuce. „Vzdělávání žáků v základních školách speciálních vyžaduje individuální přístup, odborné zázemí i stabilní podporu. Tento program pomáhá školám vytvářet takové podmínky, aby se mohli žáci rozvíjet v bezpečném a respektujícím prostředí a aby měli pedagogové potřebné nástroje pro svou práci," uvedla Jitka Skalická, radní pro resort školství a sportu.

Žáci Průmyslovky Liberec vytvořili kolekci pro CityZen

Žáci oborů Textilnictví a Oděvnictví se podíleli na vzniku limitované kolekce šál a nákrčníků, která již zamířila do běžného prodeje. Výuka se tak posunula od školního cvičení k reálnému produktu a část výtěžku z jeho prodeje se navíc vrací zpět do školy na podporu dalšího rozvoje textilního a oděvního oboru. Spolupráce byla od počátku koncipována jako skutečné zadání odpovídající standardům komerční značky. Cílem nebylo vytvořit modelový projekt, ale zapojit žáky do reálného procesu vývoje produktu, se všemi nároky na kvalitu, odpovědnost a výsledek. „Pro žáky šlo o zkušenost, která výrazně přesahuje běžnou výuku. Pracovali s vědomím, že jejich výstup nebude posuzován jen ve škole, ale obstojí na trhu. To s sebou nese jinou míru odpovědnosti i motivace a zároveň posiluje jejich profesní sebevědomí," řekla Zuzana Pluhařová, zástupkyně ředitele Střední průmyslové školy a Vyšší odborné školy v Liberci.