Oldřich Kopal - poslední rozhovor v týdeníku...

24.06.2011 07:59:40 | Autor: Jiří Endler | Rubrika: Sport | Obce: Jablonecko

V pátém čísle týdeníku Naše Jablonecko vyšel rozhovor s legendou českého horolezectví Oldřichem Kopalem: Ve čvrtek 16. června se mezi českými horolezci a kamarády jako blesk z čistého nebe roznesla zpráva o náhlé smrti legendy českého horolezectví Jablonečana Oldřicha Kopala. 

V každém průvodci či knize o československém a českém horolezectví najdete jméno Oldřicha Kopala, které je nesmazatelně zapsáno do dějin tohoto sportu u nás. Je součástí pověstné pískovcové školy slavných jmen Karla Cermana, Radana Kuchaře, Bohouše Svatoše, Jiřího Maška, Jiřího Jecha - legend našeho horolezectví.

„Oldu máme v naší horolezecké partě všichni rádi, všude, kde se objeví, je vždycky dobře. Kolem něj se vždy vytvoří pozitivní atmosféra a působí jako uklidňující element, jak na horolezeckém laně, tak i na pivu. Teď, když už mu věk nedovolí zlézat kopce, to platí při každém setkání s ním. Je to naše sluníčko, tak ať ještě dlouho svítí,“ svěřuje se nám jeho kamarád horolezec Jaroslav Hons.

Jak jste začínal?

„Před válkou jsme se často stěhovali, táta byl nádražák, a když jsme se vrátili zpět k Turnovu, tak jsme bydleli U tří rybníků, což je nedaleko Skaláku. Nejdříve jsem tam chodil do lesa na houby a viděl tam sice nějakou partu jak leze po skalách, ale to jsem netušil, že budu po těch věžích také jednou lézt. Hned po válce, na podzim 1945, jsem začal s partou starších kamarádů lezení také zkoušet, to mi bylo čtrnáct let. V partě byli Koucký, Kuchař, Svatoš, Nejedlo, Jech a další, tedy všichni, kteří se následně stali průkopníky našeho lezení. Každou volnou chvíli jsme byli ve skalách a troufali jsme si na stále těžší věže, vylezli jsme na Kapelníka, Taktovku, které už byly vylezené, ale my jsme hledali nové cesty – prvovýstupy.” 

Do Jablonce jste se dostal kdy?

„Táta nás po válce poslal s bráchou na uměleckou průmyslovku do Jablonce, kde jsem se vyučil stříbrníkem a mohl provozovat živnost. Nastoupil jsem k jednomu živnostníkovi v Turnově. Po roce a půl mu firmu sebrali a tak jsem hledal příbuzný obor, což byla bižuterie v Jablonci. Tam jsem nastoupil, fabrika se jmenovala různě, ale já jsem tam pracoval v oboru až do roku 1992, kdy jsem šel do důchodu, tedy od „Brdičků“.

Jakým směrem se ubírala Vaše sportovní kariéra?

„Taky jsem musel na vojnu, to jsem byl převážně v Karlových Varech, a na to se váže jedna úsměvná historka. V roce 1950 byl založen československý horolezecký svaz a ten nominoval reprezentační tým, stejně jako u hokejistů nebo fotbalistů, a já byl dvanáct let členem. Jednou přišel na rotu přípis, že mám být uvolněn na týden do Vysokých Tater, což vyvolalo trochu poprask, na tehdejší dobu nevídané. Letní přechod hlavního hřebenu Tater jsme zvládli za čtyři dny. V té době jsme tam hodně lezli s Karlem Cermanem a Jirkou Maškem.”

Co následovalo po Tatrách?

„My jsme to brali postupně, čím dál výš a dál. Následovaly Alpy, a pak Kavkaz, Pamír a sen všech horolezců Himáalaje.”

V Alpách jste zaznamenal na tehdejší dobu pěkný úspěch.

„V roce 1957 se nám s Radanem Kuchařem podařil výstup západní stěnou Petit Dru. Původně jsme měli v plánu něco jiného, ale pak jsme to změnili. Vízum jsme měli na 14 dní, peníze žádné a minimální vybavení, ale těžké lezení na 1000 metrů dlouhé stěně jsme zvládli. Dostali jsme za to mistra sportu a později i zasloužilého, ale to už se teď tak nebere.”

Kdy jste se poprvé podívali na Kavkaz?

„To se psal rok osmapadesát, ale neměli jsme dobré počasí, tak jsme vylezli jen na Elbrus. Tam už se nelezlo po skalách jako v Alpách, ale po ledu a sněhu. Po roce jsme se tam vrátili a přelezli jsme dva ceněné prvovýstupy vždy severní stěnou na Donguzorun a Nakratau. Na Kavkaz jsem se pak podíval ještě v roce 1962 do oblasti Benzigi se slavnou stěnou, kde jsme s Kuchařem a Slovákem Zibrinem přelezli pilíř pětitisícové Dychtau.”

Pak už byly na řadě Himálaje?

„Zas to nebyl takový fofr, to bylo v roce 1969, kdy se uskutečnila první česká expedice do Nepálu. Před tím jsem už navštívil Pamír a Ťan Šan, ale tohle bylo jakési vyvrcholení našeho společného úsilí, liberecká výprava "Starých chlapů ze Skaláku", kterou vymyslel Bohouš Svatoš. Dokonce jsme si na místě mohli vybrat kam polezeme, a tak vyhrála Annapurna IV. Na vrchol se pak dostal Miloš Albrecht a šerpa Ang Babu.”

Já vzpomínám na rok 1977, kdy jste startovali na Expedici Kalanka, dvě liazky před Corsem a odjezd do Himálají.

„To byla velká akce jabloneckého Liazu do Himálají, kde bylo úkolem zdolat bezmála 7000 metrů vysokou horu Kalanku, což se podařilo dvěma členům Rakoncajovi a Jónovi. Jeli jsme tam asi tři neděle, pak jsme měsíc byli v horách a zase cesta zpátky. Výborná parta jabloneckých horolezců. Kromě jmenovaných tam byli Kašťákové, otec se synem, Hons, Kulhánek, Uhlíř, Polman a další, vedoucím byl Franta Grunt. Tento výstup se zapsal do československé historie horolezectví jako první himálajský prvovýstup provedený tzv. alpským stylem. Měl jsem tam taky nepříjemnou příhodu, kdy jsem byl postižen sněžnou slepotou. Po návratu do tábora z jedné vynášky jsem přestal vidět, i když jsem měl brýle, ale za tři dny ve tmě a stínu to odeznělo.”

Nedávno byla Jizerská padesátka, která se jezdí na počest Expedice Peru, ta Vás minula?

„Pozvání jsem měl, ale nechtěl jsem zabrat místo těm, co to připravili, a ostatní už znáte. Tak jsem aspoň na počest jejich památky zhotovil stříbrný pozlacený cepín, který jsem chtěl poprvé předat v roce 2001, jako památku od jabloneckých horolezců. Měl být putovní, ale nějak se to nepovedlo, tak ho zdobím štítky se jmény vítězů a půjde asi do muzea. Loni v Bedřichově vyrostl památník této expedice a ten bude ty horolezce připomínat.”

Jak a kdy jste skončil s lezením a co Vaši "kluci ze Skaláku"?

„Už asi šest let nelezu, protože jsem nejdříve měl nehodu při návratu z Taktovky, kde jsem byl asi po stoprvé a následně jsem boural na kole, tak už mi to tak nejde.”

Kdybyste mohl znovu začínat se sportem, byly by to zase hory?

„Musel bych mít současné vybavení, pořádné lano a ne od naší kozy, co jsme doma kradli, sedák a osmu na slanění, pak by to bylo něco jiného.

Lezení přináší potěšení duše i těla, kamarády na laně a přináší pocit svobody, který nebyl v naší zemi vždy. A hory – to je moje láska, i když se tam asi už nedostanu. S kluky ze Skaláku se scházíme pořád, Kuchař, Cerman, Svatoš - máme chaty vedle sebe pod zámkem Hrubá Skála, někteří už schází, ale takový je život.”

Sdílet s přáteli na facebooku

Diskutujte s námi

Náhled fotogalerie

OTEVŘÍT FOTOGALERII (celkem 12 fotek)

 

Další aktualita v pořadí ARCHIV AKTUALIT

Krátké zprávy z regionu Jablonecka

Dvouletý program pro registrované sociální služby je vyhlášený

Jablonečtí zastupitelé projednali a schválili Dotačního programu na podporu registrovaných sociálních služeb podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Jedná se o finanční podporu poskytovanou z rozpočtu města na období let 2026-2027 ve výši 17 milionů korun ročně. Město poskytuje dotace registrovaným poskytovatelům sociálních služeb pravidelně již od roku 2010 a prostřednictvím vyhlašovaného dotačního programu od roku 2015. Předpokládaný celkový objem finančních prostředků vyčleněných v rozpočtu města 2026 činí 16,61 milionu korun ročně.„Stabilní podpora sociálních služeb je jedním z pilířů, na kterých stojí zdravé a funkční město. Dlouhodobě posilujeme služby, které pomáhají rodinám, seniorům, osobám se zdravotním postižením i lidem v obtížných životních situacích. Nový dotační program poskytovatelům garantuje předvídatelnost a možnost plánovat služby tak, aby zůstaly dostupné a kvalitní pro všechny, kdo je potřebují," uvádí jablonecká náměstkyně pro oblast humanitní Jana Hamplová.

Krok k budoucnosti podruhé pomáhá osmákům s volbou střední školy

Ve čtvrtek 11. prosince se uskutečnil druhý ročník projektu Libereckého kraje Krok k budoucnosti a znovu potvrdil význam systematické podpory kariérového rozhodování žáků základních škol. Akce určená pro žáky 8. tříd libereckých základních škol je propojila se středními školami a jejich partnerskými firmami či institucemi a nabídla mladým lidem přehledné a srozumitelné informace o možnostech dalšího studia i budoucího uplatnění. Krok k budoucnosti vznikl jako reakce na rostoucí potřebu pomáhat žákům v období, kdy stojí před jedním z prvních zásadních rozhodnutí - volbou střední školy. Formát akce staví na jednoduchém principu: jedno místo, jeden den a přímý kontakt se školami i firmami, které jsou s konkrétními obory dlouhodobě spojeny. Žáci tak získávají nejen informace o studijních programech, ale i reálnou představu o tom, jaké dovednosti a znalosti jsou v praxi skutečně potřeba. „Podpora odborného vzdělávání a kariérového poradenství šitého na míru mladé generaci patří mezi dlouhodobé priority Libereckého kraje. Máme odpovědnost vytvářet podmínky, ve kterých se mladí lidé mohou rozhodovat informovaně a s ohledem na budoucí uplatnění. Krok k budoucnosti je jedním z konkrétních nástrojů, jak tuto odpovědnost naplňovat," uvedla radní Libereckého kraje pro školství a sport Jitka Skalická.

Vyberte datum:			Leden Únor Březen Duben Květen Červen Červenec Srpen Září Říjen Listopad Prosinec 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2026 2027
Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne