Zdeněk Potužil: Nikdy jsem necítil potřebu být slavný

04.10.2011 07:00:15 | Autor: Hana Hilleová | Rubrika: Společnost | Obce: Jablonecko

„Měl jsem rád okolo sebe slavné lidi, ale nikdy jsem necítil potřebu sám být slavný. Byli to herci jako Lucie Vondráčková, Michal Dlouhý, Zdena Hadrbolcová, Jiří Štěpnička a další, kteří nesli všechnu tu slávu. Já sám o popularitu nestál. Bylo mi to nepříjemné a soukromí jsem si chránil. Kamarádi o mně všechno věděli, ale nepotřeboval jsem, aby cokoli o mně někdo vytruboval na ulici. Jednu svoji oázu klidu, odpočinek a útočiště od všeho ruchu, jsem našel v Horních Lučanech,” uvedl režisér a scenárista Zdeněk Potužil.

Během let si čtyřiašedesátiletý Zdeněk Potužil vytvořil hluboký vztah ke zdejšímu kraji, k lidem, kteří tu žijí, k Jizerským horám i městu Jablonec nad Nisou.

„Můj vztah ke zdejšímu kraji se rozvíjí v několika rovinách. Jednou z nich je moje chalupa, místní hospoda a lidi v okolí,” přiblížil.

„Už jako malý kluk jsem měl hrozně rád Jizerky. Tehdy jsem jezdil do Kořenova, milostná epizoda z pozdějších let se pojila s Josefovým Dolem. Od roku devadesát jsem jezdil do Horních Lučan na chalupu mojí velké kamarádky Zdeny Hadrbolcové. Pamatuji se na jeden týden, kdy jsem v chalupě zavalené sněhem seděl a psal nějaký scénář. Bylo to nádherné. Zdena Hadrbolcová jezdila na Šumavu a já předpokládal, že mi lučanskou chalupu prodá. Pak se najednou změnily jejich rodinné poměry a z prodeje sešlo,” vzpomínal Zdeněk Potužil.

Nakonec se mu podařilo koupit nedalekou chalupu od bývalého předsedy lučanského národního výboru.

„Tu úžasnou chalupu jsem si bezmezně zamiloval. Cesta, stromy okolo, potok protékající přes zahradu, poblíž Buková hora. Prostě nádhera. Koupili jsme ji s nábytkem a veškerým vybavením. Od nádobí po sekyrku, smetáček a lopatku. Všude bylo uklizeno, my si to jen přerovnali, setřeli prach a mohlo se začít bydlet,” vyprávěl Zdeněk Potužil.

„Pak jsem začal chodit do hospůdky Za větrem. Skamarádil jsem se s Jirkou Votočkem a celou jeho rodinou. Poznal jsem i několik lidí z okolí. Tady mě brali a respektovali takového, jaký jsem. Tady jsem se necítil jak outsider a asociál,” zdůraznil.

Vidím jiný Jablonec než ve Zjizvené tváři země

Druhá rovina, v níž se rozvíjí režisérův vztah k Jablonecku je profesní. „Asi před deseti lety jsem točil půlhodinovku Zjizvená tvář země. Pořad o Jablonci uváděla Zdena Hadrbolcová, spolupracoval jsem se starostou Čeřovským, panem Vostřákem a Honzou Strnadem. Divákům jsem představil zničené město, budovy s otlučenými fasádami. Nyní musím přiznat, že vidím úplně jiný Jablonec. Za deset let se mnoho opravilo, vynikla jeho secesní krása,” pochválil režisér.

V cyklu Lapidárium točil Zdeněk Potužil o místních mačkárnách, tak zvaných driketách. Natočil také příběh jablonecké sochy rytíře Rüdigera z roku 1924. Stávala nejprve v parku u kostela svaté Anny, později před kostelem na Horním náměstí. „Byla to úžasná socha, kterou v květnu 1945 rozbily Rudé gardy. Strhly ji a vláčely náklaďákem ulicemi města. V roce 1968 sochu odprodali do Neugablonz,” popsal.

„Roli v mém vztahu k tomuto regionu hraje také láska k secesnímu divadlu. Znám lidi z divadel v řadě měst, ale mám odvahu říci, že jablonecké divadlo je nejlepší v republice. Nádherné prostředí secesní budovy umocňuje absolutní pořádek,” vyzdvihl režisér a scenárista Zdeněk Potužil.

Více o Zdeňku Potužilovi se dočtete v úterním vydání tištěného týdeníku Naše Jablonecko.

Sdílet s přáteli na facebooku

Diskutujte s námi

Krátké zprávy z regionu Jablonecka

Dvouletý program pro registrované sociální služby je vyhlášený

Jablonečtí zastupitelé projednali a schválili Dotačního programu na podporu registrovaných sociálních služeb podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Jedná se o finanční podporu poskytovanou z rozpočtu města na období let 2026-2027 ve výši 17 milionů korun ročně. Město poskytuje dotace registrovaným poskytovatelům sociálních služeb pravidelně již od roku 2010 a prostřednictvím vyhlašovaného dotačního programu od roku 2015. Předpokládaný celkový objem finančních prostředků vyčleněných v rozpočtu města 2026 činí 16,61 milionu korun ročně.„Stabilní podpora sociálních služeb je jedním z pilířů, na kterých stojí zdravé a funkční město. Dlouhodobě posilujeme služby, které pomáhají rodinám, seniorům, osobám se zdravotním postižením i lidem v obtížných životních situacích. Nový dotační program poskytovatelům garantuje předvídatelnost a možnost plánovat služby tak, aby zůstaly dostupné a kvalitní pro všechny, kdo je potřebují," uvádí jablonecká náměstkyně pro oblast humanitní Jana Hamplová.

Krok k budoucnosti podruhé pomáhá osmákům s volbou střední školy

Ve čtvrtek 11. prosince se uskutečnil druhý ročník projektu Libereckého kraje Krok k budoucnosti a znovu potvrdil význam systematické podpory kariérového rozhodování žáků základních škol. Akce určená pro žáky 8. tříd libereckých základních škol je propojila se středními školami a jejich partnerskými firmami či institucemi a nabídla mladým lidem přehledné a srozumitelné informace o možnostech dalšího studia i budoucího uplatnění. Krok k budoucnosti vznikl jako reakce na rostoucí potřebu pomáhat žákům v období, kdy stojí před jedním z prvních zásadních rozhodnutí - volbou střední školy. Formát akce staví na jednoduchém principu: jedno místo, jeden den a přímý kontakt se školami i firmami, které jsou s konkrétními obory dlouhodobě spojeny. Žáci tak získávají nejen informace o studijních programech, ale i reálnou představu o tom, jaké dovednosti a znalosti jsou v praxi skutečně potřeba. „Podpora odborného vzdělávání a kariérového poradenství šitého na míru mladé generaci patří mezi dlouhodobé priority Libereckého kraje. Máme odpovědnost vytvářet podmínky, ve kterých se mladí lidé mohou rozhodovat informovaně a s ohledem na budoucí uplatnění. Krok k budoucnosti je jedním z konkrétních nástrojů, jak tuto odpovědnost naplňovat," uvedla radní Libereckého kraje pro školství a sport Jitka Skalická.