Ke kořenům spojuje obrazy Petry Iljuchiny a fotoreporty Ivana Brabce

09.02.2026 22:32:24 | Autor: Paulina Havlasová | Rubrika: Kultura | Obce: Smržovka

Výstava Ke kořenům se koná v únoru ve výstavní síni smržovského Zámečku. Výstavu tvoří tři samostatné a zdánlivě nesouvisející soubory - obrazy Petry Iljuchiny a dva fotoreporty Ivana Brabce.

Križerjo, též Jutrowni jerchani, jsou velikonoční pouti, při kterých jezdci v černých šosatých kabátech a cylindrech za zpěvu žalmů křižují mezi městečky a vesnicemi Lužice. Co má společného tato vážná duchovní akce s rozjásanou vlčnovskou Jízdou králů, plnou barev, zpěvu a vína, ptá se divák oprávněně. Obě tyto akce mají obecně vžité vysvětlení z nedávné minulosti, což podle současných poznatků ovšem neodpovídá skutečnosti.

Križerjo tedy není jen vzdor katolických Lužických Srbů proti násilné protestantizaci ze strany saské vrchnosti, ale ohlas rituálů plodnosti, které měly zajistit bohatou úrodu a tudíž dostatek obživy. Obdobné pouti se jezdily a místy dodnes jezdí i jinde v Německu jako Saatreiten neboli Jízdy po osení. V minulosti se tyto jízdy konaly i na naší straně hranice, například v Křižanech, Kunraticích či Mikulášovicích.

Jízda králů, zapsaná na seznam UNESCO, je spojována s útěkem Matyáše Korvína z Čech po prohraném tažení. Podle současných historiků takové tažení není doloženo. Etnografové ji považují za ohlas iniciačních rituálů, kdy Král (chlapec v dívčích šatech) symbolizuje konec společného dětství hochů a dívek a jeho družina (legrůti, tedy mladíci, kteří by v konkrétním roce rukovali na vojnu) znamená konec nezodpovědného jinnošského věku, protože z vojny se vraceli již muži se všemi povinnostmi.

A obrazy Petry Iljuchiny? Autorka se ve své tvorbě intuitivních akvarelů zabývá užitím přírodních pigmentů, tedy materiálů, které užívali její předchůdci tvořící v Altamiře, Lascaux či Valon Pont d´Arc, jejichž tvorba ji rovněž inspiruje.

Všechny tři zdánlivě nesourodé části výstavy tedy spojuje snaha autorů vrátit se v čase ke kořenům, které se ztrácí, řečeno s Jiráskem, v šeru dávných věků.

Oba autoři pochází ze Sudet a dohromady je svedla náhoda - láska k severským psům.

Petra Iljuchina (* 1978)

Koučka a mentorka ve velkém korporátu, mezioborová specialistka na kvalitu a zlepšování, především ale máma třech dětí, co miluje zkoušet nové a nepoznané. „Často zapomenu dětem svačinu nebo suché ponožky. Nejstaršímu dítěti je 19 let a nejmladšímu 5 let. Nikdy jsem nezakotvila u jednoho hobby a miluju zkoušet nové a testovat co zvládnu. Vyrostla jsem v Jizerkách, kam se ráda vracím a nerada je opouštím. Inspirace v mnohém tady přichází z hor.

Akvarel jako takový je výzva a lze ho pojmout různorodě. Můžete se snažit o dokonalou přesnost a dosahovat u svých obrazků kvality fotografie, čímž utáhnete kontrolu nad barvou na maximum. Nebo můžete prostě jen (s)plynout s barvou a nechat se unášet procesem na papíře. Použitím přírodních pigmentů se prožitek ještě víc umocní. Někdy vás to, co se děje na papíře, potěší a pak se radujete. Někdy nepotěší, a i to je život. Můžete prostě u toho být a dovolit si jakýkoliv pocit.

V sérii obrazů najdete ty plynoucí i ty kontrolované. Obojí je v pořádku. Všechny malované barvami vlastnoručně vyrobenými.

Jako autorka obrazů se necítím být umělkyní, ale spíš tvůrkyní a průvodkyní sama sebe na cestě, která nekončí. Za podporu děkuji Haně Adam Molkové a jejímu ateliéru Jeleni Nelení, kde můžu být a (s)plynout." 

Ivan Brabec (* 1952)

Pediatr, důchodce, čajovník, skaut (když se smělo), tramp (když se nesmělo), ochránce přírody, musher. Nepovažuje se za fotografa. Přitom fotí něco víc než dvě dekády. Vystavuje, dokonce o některých fotkách říká, že je s nimi spokojen. Pro toto své tvrzení má dva důvody.

Tvrdí, že je stárnoucí chlap, který se chce pohledem skrze objektiv naučit o světě na poslední chvíli, co dosud nepochopil. Pokud člověk nějaký čas fotí, musí se mu prostě něco povést, což ovšem nepovažuje za důvod propadnout pocitu, že má řidičák na zeměkouli. Považuje se za samouka, který navíc chodil za školu. Říká o sobě, že má mezery v teorii i technice fotografického procesu. Že neumí dopředu promýšlet snímek. V profesi i mimoprofesních aktivitách se hodně řídí intuicí. Jde někde s fotoaparátem, vidí cosi, co ho zaujme, a fotí. Rád fotí detail a lidi, na cestách i cizí kraje.

Druhý důvod je skutečnost, že jde rád svojí cestou a ne vždy souzní s pravidly. Dnes každý, kdo má aparát a udělá tři snímky, si dává na Facebook označení Photographer, umělec a podobně. Necítí se na to, aby se srovnával s Koudelkou, Hankem, Cudlínem, Šibíkem nebo z regionálních Hlavatým, Al Sulaimanem, Šimrem. No, a zařadit se do množiny kýčařů, kteří se považují za mistry fotografie, se mu taky nechce.

Vystavoval na více místech v Liberci, ale i Jablonci nad Nisou, Smržovce, Rychnově nad Nisou, Cvikově nebo polské Jelení Hoře a Piechowicích.

Pobyty na Novém Zélandu, kontakt s Maory a jejich rodovou pamětí předávanou pomocí tetováže ho přivedly k poznání, jak málo víme o své minulosti. A to byl jeden z impulzů, který vedl k téhle výstavě.

Výstavu můžete zhlédnout během týdne od 8 hodin, v pondělí a středu do 16 hodin, v úterý a čtvrtek do 15 hodin, v pátek do 11.30 hodin (polední přestávka: po-pá 11.30-12.30 hodin) - před plánovanou návštěvou vám doporučujeme si telefonicky ověřit, zda jsme přítomny (tel.: 483 369 325, 727 806 195), o víkendu pouze v sobotu od 13 do 16 hodin. 

Sdílet s přáteli na facebooku

Související články

Smržovské kulturní a zábavné akce v únoru

Diskutujte s námi

Ke stažení

Ke kořenům | Ke kořenům

Krátké zprávy z regionu Jablonecka

Ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch končí ve funkci

Ministr životního prostředí Igor Červený po vzájemné dohodě odvolal z funkce ředitele Správy Krkonošského národního parku Robina Böhnische. Správu KRNAP vedl Robin Böhnisch od ledna 2018. Do jejího čela nastoupil s ambicí propojovat odbornou ochranu přírody s otevřenou komunikací směrem k obcím, partnerům i veřejnosti. Během svého působení organizaci směřoval k moderní, odborně silné a datově podložené instituci. Podílel se na přípravě i prosazení klíčových strategických dokumentů. Více podrobbností na Našem Pojizeří

Kraj školám usnadní dopravu žáků na výukové programy

Výukové programy v iQlandii patří mezi ty, které dokážou žáky nadchnout pro vědu a techniku a nabídnout jim učení jinak než jen v lavicích. Pro některé školy ale může být překážkou samotná doprava. Liberecký kraj proto i ve druhém pololetí tohoto školního roku pokračuje v podpoře dopravy žáků na výukové programy do iQlandie a nabízí školám možnost žádat o dotaci průběžně. „Chceme, aby se kvalitní a inspirativní výukové programy dostaly ke všem dětem bez ohledu na to, odkud pocházejí. Doprava bývá často tou největší překážkou, a proto ji kraj školám pomáhá řešit," upřesnila radní Libereckého kraje pro resort školství a sportu Jitka Skalická.