Dagmar Holanová život zasvětila pomoci zvířatům
05.04.2011 07:17:55 | Autor: Hana Hilleová | Rubrika: Společnost
| Obce: Lučany nad Nisou
Útulek Dášenka v Lučanech zná díky médiím snad každý. Zvířecí hrdinové účinkovali v mnoha pořadech, jejich osudy se objevují na stránkách novin i časopisů. V jejich stínu zůstává životní příběh majitelky útulku a předsedkyně Ligy na ochranu zvířat v Jablonci Dagmar Holanové.
„Můj život jsou zvířata. I když s nimi trávím spoustu času v útulku, ještě mám své dva psy a doma na mě čekají čtyři kočičky. Zvířata, hlavně psy, jsem doma měla od malinka. Hluboký vztah k nim jsem asi podědila po mamince. Dožila se pětaosmdesáti a lékařka se stále divila, že nepotřebuje užívat žádné léky. Ti psi a ostatní zvířata, kterými byla stále obklopena, ji nabíjeli neskutečnou vitalitou a elánem,” uvedla Dagmar Holanová.
Dagmar Holanová se vyučila prodavačkou a pracovala v Domě sportu v Praze na Národní třídě. „Jako osmnáctiletá učnice jsem měla tu čest obsluhovat takové herecké legendy jako Jana Wericha, Jana Pivce, Rudolfa Hrušínského a Danu Medřickou. Ta chodila nakupovat se synem Vašíkem, tedy hercem Václavem Vydrou. Byli totiž vášniví rybáři.”
Její vášní je tanec
Pro majitelku útulku je kromě zvířat velkou vášní tanec a hudba. „Ráda jsem hrávala na piano, zpívala jsem. Stále jsem velkou milovnicí hudby a šíleně ráda tančím. V Praze jsem tancovala jazzbalet v Astře u Marty Fričové. Pod jejím vedením jsme připravovali vůbec první videoklip k písni Miloše Kopeckého Mackie Messer. Nakonec jsem se natáčení neúčastnila, ale úbor mám dodnes schovaný.”
Rodilou Pražačku k odchodu na hory přesvědčil manžel. „Nejprve jsme byli v Krkonoších, později na Slovance. Když manžel odešel, pořídila jsem si byt v Jablonci a vrátila se k profesi prodavačky. Nakonec jsem vyhrála konkurz na vedoucí obchodu se sportem, hračkami a rybářskými potřebami,” řekla.
„Žiji sama, pro partnera už v mém životě není místo. A taky nevím, který muž by se dokázal smířit s mým způsobem života. Jsem 365 dní v roce v útulku. Domů přicházím večer, plotna studená. Chleba doma být nemusí, že by chyběla konzerva pro kočičky se ale nikdy nestane. S tím by se asi žádný muž nevyrovnal.”
Rozhodčí plavání neumí plavat
Co v životě považovala za důležité, dělala maximálně svědomitě. Takže, když dcery chodily do plaveckého oddílu, maminka Holanová s nimi nejezdila jen tak. „Udělala jsem si zkoušky rozhodčí plavání. Musím se ale přiznat, že jsem neplavec. V životě jsem neudělala jediné tempo. U zkoušek je zajímala teorie a jestli umím plavat, se mě nikdo neptal,” smála se už pětinásobná babička.
Více se dočtete v tištěném týdeníku Naše Jablonecko, který vychází v úterý 5. dubna.
Sdílet s přáteli na facebooku
Diskutujte s námi
Další aktualita v pořadí
ARCHIV AKTUALIT
